AMS
Zkratka: | AMS_S |
Jednotky: | µkat/l |
Materiál: | KREV |
Odběr do: | Plast se separačními granulemi |
Stabilita vzorku při 2 – 8° C | 1 týden |
Dostupnost vyšetření: | Pondělí až pátek |
Odezva rutinní: | V den doručení (odpoledne) |
Odezva na statim: | Do 1 hodiny od doručení materiálu |
Příjem materiálu: | Laboratoř Krevního centra s.r.o. |
Nejistota stanovení: | 4.2% |
Referenční meze: |
Věk od | do | Dolní ref. mez | Horní ref. mez | Jednotka | Další údaje | |
0D | 99R+ | 0,05 | 1,65 | µkat/l |
Zdroj referenčních hodnot: | Konsenzus laboratoře |
Pokyny k odběru: |
Lze použít i odběrový materiál se separačním gelem. Silně hemolytické vzorky neměřit. |
Pokyny k preanalytice: |
Klinická informace: |
Abstrakt AMS (alfa-amyláza) je sekreční enzym, produkovaný slinnými žlázami a pankreatem, podílí se na trávení potravy. Podle původu rozlišujeme slinný a pankreatický izoenzym. Katalyzuje hydrolytické štěpení škrobu, glykogenu a podobných polysacharidů. Aktivita v krvi se zvyšuje hlavně při onemocnění žláz, který tento enzym produkují, při destrukci tkání tento enzym obsahující a při sníženém vylučování ledvinami. Stanovení v séru se využívá zvláště při diagnostice akutní pankreatitidy. Fyziologická variabilita Novorozenci mají nižší aktivitu a‑amylázy. Děti do 2 let nemají v séru aktivitu pankreatické AMS. V těhotenství bývá aktivita vyšší. Obecně je aktivita enzymů vleže o 10 ‑ 15 % nižší. Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci Zvýšené hodnoty aktivity AMS v séru A) poškození produkujících exokrinních žláz 1. onemocnění pankreatu · akutní pankreatitida – zvýšení aktivity více než 3krát, hodnoty se začínají zvyšovat 3 až 12 hodin po atace, maxima dosahují za 20 ‑ 30 hodin, normalizují se do 4 dnů, zvýšení v moči přetrvává déle a nastupuje později než v séru; u chronické pankreatitidy aktivita AMS nemusí být zvýšená, nutno provést funkční testy · obstrukční chronická pankreatitida – aktivita zvýšena až 20krát · pseudocysty – přetrvávající mírné zvýšení · úraz nebo operace pankreatu · přetlak ve žlučových cestách (kolika, podání opiátů) · penetrující žaludeční nebo duodenální vřed, perforace žlučníku – zvýšení není příliš výrazné (méně než 3krát) 2. onemocnění slinných žláz · parotitida – více než 2krát zvýšená aktivita · sialolitiáza · trauma · nádor B) snížené vylučování AMS ledvinami (v moči je aktivita snížena) · renální insuficience – snížená glomerulární filtrace; většinou ne více než 3krát zvýšená aktivita · makroamylázemie – v krvi se hromadí makromolekulární komplex AMS s IgG nebo s IgA, který neprochází glomerulem; v moči se tedy aktivita nezvyšuje C) ektopická AMS · forma amylázy produkovaná metastazujícími nádory – až 25krát zvýšená aktivita Omezení stanovení Stabilní 1 týden při 25°C, 2 měsíce při 4°C, 1 rok při ‑ 20°C. Antikoagulancia jiná než heparin snižují aktivitu (např. oxalát, citrát). Lipemická séra mohou obsahovat inhibitory, která falešně snižují výsledky. Naředěním lipemických sér může naopak aktivita AMS vzrůst (asi 20 % pacientů s akutní pankreatitidou má abnormální lipidy). Použití ve výpočtech a odvozených parametrech Poměr clearance AMS a kreatininu (ACCR – amylase creatinine clearance ratio): normální hodnoty jsou 2 ‑ 4 %, při pankreatitidě stoupá index až na 10 %. Snížení indexu pod 1 % je diagnosticky významné pro makroamylázemii. Použití pro klinické účely Aktivita a‑AMS v séru se zvyšuje při celé řadě onemocnění (u akutní pankreatitidy ve 100 %, ale také v 80 % u všech akutních bolestí břicha). Indikátorem akutní pankreatitidy je 5násobné zvýšení aktivity. Specifičtější je stanovení pankreatického izoenzymu, jehož aktivita se u akutních bolestí břicha zvyšuje jen v 10 %. Stanovení aktivity se používá k diferenciální diagnostice akutní nebo chronické pankreatitidy, která může nebo nemusí souviset s alkoholismem.
Literatura Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5 Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9 Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3 Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5 Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0 Autorské poznámky Vladimíra Kvasnicová recenzoval Jaroslav Racek
|
Pokyny pro pacienta:
Pokyny pro ambulance: