Asparátaminotransferáza_S

Abstrakt

AST (aspartátaminotransferáza) patří mezi aminotransferázy – enzymy, stanovované při tzv. jaterních testech. Katalyzuje reverzibilní přenos aminoskupiny mezi L-aspartátem a 2-oxoglutarátem. V buňce i v krvi se vyskytují dva izoenzymy – cytoplazmatický se vyplavuje do krve již při zvýšení permeability buněčné membrány, zatímco mitochondriální izoenzym ukazuje na těžké poškození buňky. Největší aktivitu AST má myokard, kosterní sval a játra. Stanovení není proto příliš specifické pro určité onemocnění. Nejvíce bývá aktivita v séru zvýšena při těžkém poškození hepatocytů. Význam stanovení u akutního infarktu myokardu vymizel.

Fyziologická variabilita

Aktivita v séru je mírně snížená v těhotenství. Novorozenci mají vyšší hodnoty AST v prvních dnech po porodu (následek hypoxie svalů během porodu). U dětí nalézáme aktivitu 2 ‑ 3krát vyšší než u dospělých, s věkem dítěte klesá. Muži mají vyšší hodnoty AST než ženy, aktivita je přímo úměrná hmotnosti.

Aktivita AST vykazuje cirkadiánní rytmus, nejvyšší hodnoty bývají mezi 7. ‑ 11. hodinou, změny ze dne na den mohou být 15 ‑ 21 %.

Tělesná aktivita zvyšuje hodnoty o 2 ‑ 6 %, velmi těžká tělesná námaha až o 75 %. Obecně jsou hodnoty enzymů nižší vleže o 10 ‑ 15 %.

Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci

Zvýšené hodnoty aktivity AST v séru

1) poškození jater

·         akutní virová hepatitida ‑ maximální hodnota aktivity je 10krát až 100krát vyšší než horní referenční mez (průměrně 40krát), u nekrotizujícího typu je poměr AST/ALT vyšší než 0,7; u nekomplikovaného průběhu se normalizuje u hepatitidy A do 3 až 5 týdnů, u hepatitidy B později ‑ do 6 až 12 týdnů, návrat je pomalejší i u cholestatické formy; u hepatitidy C je průběh obdobný

·         chronická hepatitida – podezření na chronický průběh: přetrvává‑li zvýšení 6 měsíců (zvýšení 1,5krát u perzistující chronické hepatitidy, 4 a vícekrát u aktivní formy)

·         alkohol‑toxická hepatitida – aktivita AST je mnohem nižší než při akutní virové hepatitidě

·         toxické poškození (také krátkodobý vzestup po požití většího množství alkoholu) ‑ výše vzestupu je výrazem rozsahu postižení, tj. nekróz; zvyšují se také LD, GMD a GGT

·         coma hepaticum – více než 60krát vyšší hodnoty, preterminálně aminotransferázy klesají, AST/ALT větší než 0,7; značné zvýšení také u LD a cholestatických enzymů

·         infekční mononukleóza – LD je většinou značně vyšší než AST

·         sepse

·         dekompenzovaná jaterní cirhóza – maximálně 4 až 5krát vyšší aktivita, zpravidla vyšší hodnoty než ALT

·         karcinom jater – 5 až 10násobné zvýšení, ALT bývá vyšší než AST

·         metastázy do jater – pomalý vzestup, AST/ALT = 1 nebo více (GGT a GMD stoupají dříve)

·         srdeční selhání (městnání krve v játrech) – zvýšení 10 až 40krát

·         cholangitida

·         biliární kolika (vrací se k normě za několik dní)

·         extrahepatální cholestáza – zvýšení 2 až 4krát

2) onemocnění myokardu

·         akutní infarkt myokardu – počátek vzestupu 4 ‑ 8 hodin po atace, maximální aktivita za 16 ‑ 48 hodin (až 25násobné zvýšení nad horní referenční mez, u nekomplikovaných případů návrat k normě za 3 ‑ 6 dnů; AST se vyplavuje z cytoplazmy i z mitochondrií ‑ charakteristický poměr AST/ALT větší než 1, poměr CK/AST je menší než 10 (průměrně 6); pokud stoupá i ALT, jde o známku srdečního selhání s městnáním v játrech; u anginy pectoris je aktivita AST normální

·         po operaci srdce

·         po resuscitaci

3) onemocnění kosterních svalů (poměr CK/AST je větší než 10)

·         časné stadium svalové dystrofie

·         po zhmoždění svalů

·         po dlouhotrvající tělesné námaze

4) ostatní

·         šok

·         zánětlivá onemocnění (např. perikarditida, myokarditida, pankreatitida)

·         plicní infarkt (aktivita zvýšena 2 ‑ 10krát) aj. onemocnění vedoucí k nekróze, včetně velkých nekrotizujících nádorů

·         hypothyroidismus

·         hemolytické anemie

·         některé onemocnění CNS

·         po otravě CO

·         při podávání některých léků: isoniazid, phenothiaziny, erythromycin, progesteron, anabolické androgenní steroidy, halothan, methyldopa, opiáty, indomethacin, salicyláty u dětí, aj.

·         Reyeův syndrom

Snížené hodnoty aktivity ALT v séru

·         deficit vitaminu B₆ (pyridoxin, prekurzor pyridoxalfosfátu ‑ koenzymu ALT)

·         uremie

·         podání metronidazolu, trifluoperazinu

Použití ve výpočtech a odvozených parametrech

AST/ALT (de Ritisův kvocient)

Poměr aktivity AST/ALT v séru slouží jako prognostický ukazatel. Hodnoty nad 0,7 (případně nad 1) jsou prognosticky závažnější. U akutní a chronické virové hepatitidy bývá poměr v rozmezí 0,5 ‑ 0,8; u cirhózy nealkoholického původu nad 1; nejvyšší hodnoty nacházíme u alkoholického poškození jater. Výsledky nad 1 mohou také znamenat poškození svalů (infarkt myokardu, svalová dystrofie)

CK/AST (Szasz)

Lze použít, je‑li aktivita CK v séru (při 37°C) vyšší než 6,5 µkat/l, zvýšení AST nesmí mít extrakardiální příčiny (onemocnění jater je možné rozpoznat současným stanovením ALT, GGT a GMD). Je‑li poměr menší než 10 (5 ‑ 6), jde o infarkt myokardu s pravděpodobností 90 %. Hodnoty větší než 10 (průměrně 27) ukazují na poškození kosterního svalstva. Dnes se však při diagnostice poškození myokardu používají jiné testy (viz biochemické markery poškození myokardu).

LD/AST

Slouží hlavně k odlišení prehepatálního ikteru: poměr vyšší než 12 svědčí pro hemolytický ikterus.

Použití pro klinické účely

Vzhledem k tomu, že AST pochází z mnoha orgánů, není jeho stanovení příliš specifické pro určité onemocnění. Velmi vysoké hodnoty aktivity bývají u jaterního onemocnění a při šoku. Stanovení je více citlivé k detekci poškození hepatocytů než k detekci biliární obstrukce. K alkoholovému poškození jater je AST více citlivé než ALT. Pro diagnózu infarktu myokardu je diagnostická senzitivita 64 %, diagnostická specifičnost 57 %. Vyšší specifity můžeme dosáhnout při použití koeficientů AST/ALT a CK/AST. Vždy je nutno brát v úvahu i rozdílný biologický poločas ALT (2 dny) a AST (17 hodin). Mitochondriální izoenzym je prognostickým ukazatelem.

 Literatura

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3^rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3

Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0

Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5

Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77. ISSN 1210‑7921 

Autorské poznámky

Vladimíra Kvasnicová

recenzoval Jaroslav Racek