Gama-glutamyltransferáza_S

Abstrakt

GGT (gama-glutamyltransferáza) je membránově vázaný enzym nacházející se ve tkáních, které se podílejí na absorpci a sekreci. Vyskytuje se na luminálním povrchu membrány buněk žlučových cest, čehož se využívá diagnosticky – stanovuje se jako tzv. biliární enzym při podezření na cholestázu. Aktivita v séru se také významně zvyšuje při chronickém poškození jater alkoholem.

Fyziologická variabilita

Vyšší hodnoty mají novorozenci (v prvních 3 až 6 měsících; v pupečníkové krvi je aktivita GGT až desetinásobná), muži (v dospělosti až 25krát vyšší než ženy) a obézní osoby.

V těhotenství aktivita GGT zvýšena není.

Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci

Zvýšené hodnoty aktivity GGT v séru

1) jaterní onemocnění

Ve zvýšené míře se může GGT uvolňovat do krve při poruše permeability membrán nebo při nekróze buněk (jako následek hypoxie nebo zánětu). Některé látky (např. ethanol, žlučové kyseliny) také mohou při zvýšeném kontaktu s buněčnými membránami svým detergentním účinkem enzym z membrány uvolňovat. V případě cholestázy, kdy dochází ke zpětnému toku žluče, ještě přispívá vysoká koncentrace GGT ve žluči (10krát vyšší než v plazmě) ke zvýšení aktivity v séru. Adaptují‑li se hepatocyty na poškození (např. toxickými látkami nebo probíhajícím nádorovým procesem), může dojít ke zvýšené syntéze GGT de novo. Hepatocyty se v tomto případě chovají jako ve fetálním období. K indukci syntézy dochází také při chronickém příjmu alkoholu, při cholestáze a taterapeutickými dávkami některých léků (např. fenytoinu).

·         obstrukční ikterus – aktivita je vždy zvýšena (průměrně 10krát); mírné zvýšení bývá i u anikterických forem cholelitiázy a u akutní cholecystitidy s ikterem; GGT/AST = 3 – 6 už druhý den po nástupu ikteru

·         akutní toxické poškození jater – výše vzestupu odráží rozsah postižení (aminotransferázy jsou mnohem méně zvýšeny), dochází k indukci syntézy GGT, aktivita průměrně 10krát zvýšena; zvýšení nezpůsobují hormonální kontraceptiva ani halothan

·         chronická alkoholová toxická hepatitida – zvýšení asi 10krát, poměr GGT/AST = 6 umožňuje odlišit alkoholovou formu od ostatních chronických forem hepatitidy; při abstinenci během několika týdnů klesá

·         chronická aktivní hepatitida – aktivita může být vyšší než aminotransferázy, ale ne tolik jako u alkoholového poškození (GGT/AST = 1 – 3)

·         jaterní cirhóza – nejvyšší aktivita je u primární biliární cirhózy (10krát zvýšená), nižší u alkohol‑toxické, u posthepatické je jen mírné zvýšení (1,5krát); GGT/AST umožňuje diferenciaci: 3 – 6 při alkohol‑toxické, hodnoty 6 a více svědčí pro primární biliární cirhózu

·         steatóza jater – aktivita zvýšena 2 i vícekrát, aminotransferázy jsou normální nebo jen nepatrně zvýšeny

·         akutní virová hepatitida – zvýšení 2 – 5krát, výraznější zvýšení je známkou cholestázy, pokles GGT po 3. týdnu je pomalejší než u aminotransferáz, normalizace do 8. až 12. týdne je známkou vyléčení

·         jaterní metastázy ‑ vzestup aktivity je podmíněn více rychlostí vzniku metastáz, než jejich velikostí nebo lokalizací

·         infekční mononukleóza – asi 2krát vyšší aktivita; je známkou probíhající hepatitidy

 2) ostatní příčiny

·         karcinom pankreatu – zvýšení 5 – 15krát, výraznější při obstrukci

·         hyperthyreoidismus

Snížené hodnoty aktivity GGT v séru

·         hypothyreoidismus

Přímé následky abnormálních koncentrací

Geneticky podmíněná nedostatečnost GGT je příčinou glutathionurie.

Omezení stanovení

Stabilní 7 dní při 22 °C, 1 měsíc při 4 °C, 1 rok při -20 °C.

Nevadí hemolýza ani delší kontakt séra s erytrocyty.

Léčba phenytoinem nebo phenobarbitalem může aktivitu GGT zvyšovat.

Použití pro klinické účely

GGT je stanovován jako tzv. biliární enzym, jehož aktivita se nejvíce zvyšuje u obstrukčních jaterních chorob. Je specifičtější pro jaterní onemocnění než ALP (alkalická fosfatáza), která se také používá jako test na cholestázu. Narozdíl od ALP se GGT během růstu v dětském věku nemění (vyšší hodnoty jsou pouze u dětí do 1 roku), nenachází se v kostech (tj. nezvyšuje se u osteopatií). Současným vyšetřováním ALP a GGT lze tedy také rozeznat kostní nebo hepatobiliární původ zvýšení ALP.

GGT se nezvyšuje u onemocnění svalů jako AST. Pro obstrukční ikterus je specifičtější než transaminázy (ALT a AST ).

Stanovení je také užitečné pro diagnózu chronického jaterního poškození alkoholem, i když u některých těžkých alkoholiků vysokou aktivitu GGT nenalézáme.

Literatura

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80-7262-023-1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80-7184-971-5

Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3^rd ed. with Key Word Index. Lexi-Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0-916589-12-9

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80-7184-649-3

Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80-246-0140-0

Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80-210-2363-5

Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 – 77. ISSN 1210-7921

Autorské poznámky

Vladimíra Kvasnicová (listopad 2001)

recenze Jaroslav Racek