Kyselina močová_S

Abstrakt

Uráty (močany) jsou soli kyseliny močové. Při pH krve koncentrace urátu převažuje nad koncentrací volné kyseliny močové, která je u člověka konečným produktem odbourávání purinů. Současně je však také nejvýznamnějším antioxidantem krevní plazmy. Koncentrace kyseliny močové a urátu (urikémie) je vyšší u mužů než u žen. Z organismu se vylučují převážně močí. Zvýšení koncentrace nastává buď nadměrnou syntézou nebo díky snížené exkreci. Hyperurikémie může být primární (hlavně při idiopatickém snížení tubulární sekrece, ale také jako důsledek genetické poruchy) nebo sekundární (nadměrné odbourávání purinů, renální insuficience, následek acidózy, intoxikace nebo  medikace). Kyselina močová je velmi málo rozpustná ve vodě, vysoké hodnoty koncentrace mohou vést k ukládání krystalů jak volné kyseliny, tak jejích solí ve tkáních – hlavně v ledvinách (nefropatie) a synoviální tekutině (dna). V močových cestách se mohou tvořit konkrementy. Snížení koncentrace je méně časté a většinou bez klinických příznaků. Doporučenou analytickou metodou je enzymové fotometrické stanovení využívající enzym urikázu.

Fyziologická variabilita

Urikémie je obvykle vyšší ráno a nižší večer, ze dne na den kolísá v rozsahu 4 ‑ 10 %. U mužů nacházíme vyšší koncentrace než u žen, které mají proti mužům zvýšenou clearance urátu; hodnoty se zvyšují s velikostí těla, vyšší koncentrace nalézáme i u obézních osob. Koncentrace stoupá během dětství (vyšší hodnoty mají také novorozenci v prvních dnech po narození), u mužů je urikémie nezávislá na věku, u žen dochází ke zvýšení mezi 15. a 19. rokem a pak v menopauze. Zvýšení koncentrace nastává také po intenzivní svalové námaze a intenzivní expozici slunci. Orální kontraceptiva urikémii snižují, k poklesu dochází také během prvních dvou trimestrů těhotenství, ve třetím trimestru naopak urikémie vzrůstá. Vyšší hodnoty mají jedinci s krevní skupinou B.

Vliv na míru zvýšení koncentrace má životní styl, především nutriční zvyky, konzumace alkoholu, stres a fyzická aktivita (vysokopurinová dieta, hladovění, ale i dieta s vysokým podílem tuků, nadměrný příjem alkoholu, stres a nadměrná tělesná námaha zvyšují urikémii).

Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci

Urikémie může být zvýšena i snížena. Prevalence hyperurikémie je mnohem větší (2,6 % u žen, 28,6 % u mužů) než u hypourikémie (0,2% v obecné populaci, 1 % u hospitalizovaných pacientů).

Zvýšení koncentrace (hyperurikémie):

Jako hyperurikémie se označuje koncentrace od 387 μmol/l (65 mg/l); limit je stejný pro muže i ženy. Definice vychází z rozpustnosti kyseliny močové při 37°C, která je 381 μmol/l (64 mg/l). Při překročení této koncentrace je plazma přesyceným roztokem kyseliny močové a za určitých podmínek může docházet k tvorbě krystalů urátu sodného. Jako vážná hyperurikémie se uvádí překročení koncentrace 714 μmol/l (120 mg/l). Hyperurikémii vyvolávají dva základní faktory, které mohou působit i společně:

1) zvýšená produkce

• zvýšený příjem purinů v dietě (maso, zejména zvěřina, vnitřnosti; větší zvýšení produkce kyseliny močové nastává po příjmu volných nukleotidů než při příjmu DNA nebo RNA, díky snazší hydrolyzovatelnosti se RNA vstřebává dvakrát více než DNA)
• podání fruktózy, sorbitolu a xylitolu
• hladovění (nejen zvýšená syntéza, ale i snížené vylučování díky acidóze)
• zvýšená aktivita PRPP-amidotransferázy, která vede ke zvýšené syntéze purinů
• zvýšená degradace nukleových kyselin při zániku velkého množství buněk (pneumonie, hemolytická a perniciózní anémie, psoriáza, polycytémie a leukémie – hlavně po cytostatické léčbě nebo po ozáření)
• intenzivní tělesná zátěž (zvýšené odbourávání ATP; při anaerobní zátěži stoupá urikémie až v zotavovací fázi, protože pro tvorbu kyseliny močové je potřebný kyslík)
• vrozený defekt enzymů APRT (adeninfosforibozyltransferáza) a HGPRT (hypoxantin-guaninfosforibozyltransferáza) podílejících se na resyntéze nukleotidů; dochází ke sníženému využívání adeninu a guaninu z již odbouraných nukleotidů

2) snížené vylučování ledvinami (snížená glomerulární filtrace nebo tubulární sekrece)

• všechny stavy se sníženou glomerulární filtrací
• při laktátové acidóze nebo ketoacidóze (laktát i 3-hydroxybutyrát soutěží s urátem o aktivní sekreci v distálním tubulu); obecně všechny stavy spojené s acidózou vedou ke sníženému vylučování urátu močí
• další příčiny snížené tubulární sekrece: alkohol, thiazidová diuretika, nízké dávky salicylátů (< 3 g/den)
• otrava Pb, Cd, Be (poškození ledvinných tubulů)
• hypertyroidismus, hyperparatyroidismus, glykogenóza, akromegálie

Hyperurikémie se klasifikuje jako primární nebo sekundární typ:

a) primární (idiopatická nebo familiární) hyperurikémie – v 99 % případů vzniká snížením tubulární sekrece, pouze u 1 % pacientů se vyskytuje zvýšená produkce kyseliny močové díky enzymovému defektu purinového metabolismu (v tomto případě dochází i k zvýšenému vylučování kyseliny močové močí), např. Lesch-Nyhanův syndrom: defekt hypoxantinfosforibozyltransferázy (HPRT).

b) sekundární hyperurikémie může být způsobena

• zvýšeným příjmem purinů v potravě spojeným se zvýšenou exkrecí kyseliny močové močí
• zvýšeným metabolismem endogenních purinů, např. při masivním rozpadu buněk u myeloproliferativních onemocnění; vylučování kyseliny močové močí je zvýšeno
• renální insuficiencí spojenou s poklesem exkrece kyseliny močové
• zvýšenou produkcí spojenou se sníženým vylučováním, např. při nadměrném příjmu alkoholu

Snížení koncentrace (hypourikémie):

Za hypourikémii se považují koncentrace 119 μmol/l (20 mg/l) a méně. Vzniká často působením léků, obvykle je klinicky asymptomatická, nemá velký diagnostický význam.

• snížená tvorba kyseliny močové např. po podání alopurinolu – inhibitoru xantinoxidázy nebo při těžkém jaterním onemocnění, pravděpodobně kvůli snížení koncentrace jaterní xantinoxidázy při destrukci jaterní tkáně
• metabolická hypourikémie: dědičný defekt xantinoxidázy – vrozená xantinurie (je vzácná, může být doprovázena tvorbou xantinových močových kamenů) nebo defekt purin-nukleosidfosforylázy (enzym odbourávající purinové nukleosidy na volnou bázi a fosforylovanou ribózu)
• renální hypourikémie – zvýšená exkrece ledvinami (většina případů): snížení resorpce kyseliny močové v distálním tubulu podáním urikosurik (např. probenecit, deriváty fenylbutazonu) nebo vysokých dávek salicylátů (> 2 – 3 g/den), doprovází také některá onemocnění (např. malignity, těžké popáleniny, diabetes mellitus, AIDS)
• kombinace metabolické a renální hypourikémie

Léky ovlivňující urikémii:

1. zvýšení indukuje acetazolamid, bumetanid, hydrochlorothiazid, cyklosporin, ethambutol, furosemid, metoxyfluran, ester kyseliny nikotinové, pyrazinamid, aspirin (nízké dávky)
2. snížení způsobuje alopurinol, alprenolol, kyselina salicylová (vysoké dávky), klofibrát, fenylbutazon, azlocilin

Přímé následky abnormálních koncentrací

Hyperurikémii často, ne však vždy, doprovází dna (arthritis uratica, podagra). Stejně tak mohou mít některé osoby s příznaky dny normální urikémii. Vysoké koncentrace urátu (močanu sodného) vedou k jeho krystalizaci v synoviální tekutině kloubů s následkem bolestivé artritidy. Jako mez rozpustnosti se uvádí hodnota 381 – 420 μmol/l (rozpustnost závisí na více faktorech). Makrofágy, které pohlcují krystaly urátu, se po poškození a vylití svých fagolyzozómů rozpadají a vyvolávají zánětlivou reakci. Krystaly urátu mohou způsobit i renální insuficienci (dnavou nefropatii).

Vysoké koncentrace urátu v plazmě a tím i v primárním filtrátu v ledvinách, stejně jako zábrana jeho zpětné absorpce v ledvinných tubulech, může v kyselé moči způsobit tvorbu konkrementů. Při pH 5 je moč nasyceným roztokem kyseliny močové o koncentraci 892 μmol/l (150 mg/l), zatímco při pH 7 má nasycený roztok koncentraci 11,9 mmol/l (2000 mg/l). Rozpustnost kyseliny močové je tedy při pH 7 více než desetkrát vyšší než při pH 5. Urátové kameny (urátová urolitiáza) jsou tvořeny převážně čistou kyselinou močovou, její soli bývají přítomny jen zřídka. Urát je také schopen vyvázat inhibitory krystalizace šťavelanu vápenatého a drobné krystalky kyseliny močové se tak mohou stát jádrem krystalizace kalciumoxalátových konkrementů.

Většina pacientů s hyperurikémií je asymptomatických. Četnost komplikací koreluje s hladinou urátu v séru a s jeho exkrecí močí.

Mezi komplikace hyperurikémie patří:

1. akutní atak dny (objeví se u zdravého člověka po 20 až 40 let trvající hyperurikémii)
2. chronická dna (depozice urátu v měkkých tkáních, kostní tofi, poškození kloubů)
3. renální onemocnění

• nefrolitiáza (30 – 40 % pacientů s akutním atakem dny má v anamnéze nefrolitiázu, výskyt konkrementů koreluje s hladinou urátu v séru a s jeho vylučováním; nefrolitiáza se vyskytuje také u 40 % postižených myeloproliferativním onemocněním; přibližně 85 % ledvinných kamenů pacientů s hyperurikémií obsahuje kyselinu močovou)
• urátová nefropatie (urátová nefróza) – jde o manifestaci chronické dny, kdy dochází k precipitaci urátu monosodného v intersticiu dřeně ledvin s následným zánětem a poškozením glomerulární filtrace; je spojená s hypertenzí a proteinurií
• akutní nefropatie způsobená náhlou nadprodukcí kyseliny močové s jejím výrazným vylučováním močí, spolu s dehydratací a acidózou vede k tvorbě krystalů v tubulech a sběrných kanálcích (hyperurikémie vyšší než 714 μmol/l, poměr kyseliny močové ku kreatininu v moči vyšší než 1; další typy akutního selhání ledvin jsou spojeny s poměrem nižším než 1); k tomuto typu nefropatie často dochází při blastických leukémiích nebo na začátku urikosurické terapie

Hyperurikémie je nepřímým rizikovým faktorem koronárního onemocnění.

Omezení stanovení

Při analýze plazmy se jako antikoagulant nesmí používat EDTA, citrát ani oxalát (inhibují urikázu používanou při enzymatickém fotometrickém stanovení – způsobují falešně nižší výsledky; tento enzym je dále inhibován fluoridem sodným, kyanidem a formaldehydem).

Hemolýza neruší při enzymové metodě do koncentrace hemoglobinu 3,5 g/l.

Stabilita: 3 dny při 20 – 25 °C, 1 týden při 4 – 8 °C, 6 měsíců při -20°C.

Použití pro klinické účely

Při hodnocení urikémie je nutno brát v úvahu vliv medikace pacienta na koncentraci urátu jak v séru, tak v moči. Vyšetření urikémie se doporučuje:

• jako součást interního vyšetření
• při pozitivní rodinné anamnéze dny
• u klinických symptomů naznačující akutní atak dny
• jako součást monitorování terapie dny
• u pacientů s metabolickými rizikovými faktory koronárního onemocnění
• při nefrolitiáze v anamnéze
• při onemocnění a okolnostech, které mohou vést k sekundární hyperurikémii, např. u chronické polycytémie, dlouhotrvajícího půstu nebo hladovění, při nadměrném příjmu alkoholu
• při podezření na sekundární hyperurikémii indukovanou terapií (chemoterapie, ozařování nádorů, cyklosporinová terapie)

Hyperurikémie je metabolický rizikový faktor, který sám o sobě může způsobit onemocnění, zatímco hypourikémie může být příznakem probíhajícího patologického stavu. Příčina hyper nebo hypourikémie může být objasněna zjištěním množství exkrece kyseliny močové močí (ztráty za 24 hodin nebo koncentrace vztažená na koncentraci kreatininu) – na nadprodukci kyseliny močové ukazuje exkrece vyšší než 800 mg, tj. 4,76 mmol / 24 hodin (pokud ovšem pacient nemá současně sníženou glomerulární filtraci).

Literatura

Thomas, L.: Clinical Laboratory Diagnostics: Use and Assessment of Clinical Laboratory Results. TH-Books-Verl.-Ges., Frankfurt/Main, 1998. ISBN 3-9805215-4-0

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

Pecháň, I.: Kyselina močová ako významný antioxidačný metabolit. Klin. Biochem. Metab., 3 (BCB 24), 1995, č. 4, s. 207 ‑ 210. ISSN 1210‑7921

Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77. ISSN 1210‑7921

Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3^rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9

Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3

Appendixy

Hladina urátu v séru reprezentuje přímé spojení tohoto metabolitu s ochrannými mechanismy organismu před oxidačním stresem a jeho negativními důsledky.

Autorské poznámky

Vladimíra Kvasnicová (listopad 2004)