Laktátdehydrogenáza

Zkratka: LD_S
Jednotky: µkat/l
Princip stanovení: Absorpční spektrofotometrie
Materiál: KREV
Odběr do: Plast se separačními granulemi
Stabilita vzorku při 2 – 8° C 3 d

 

Dostupnost vyšetření: Pondělí až pátek
Odezva rutinní: V den doručení (odpoledne)
Odezva na statim: Do 1 hodiny od doručení materiálu

 

Příjem materiálu: Laboratoř Krevního centra s.r.o.

 

Nejistota stanovení: 2.7%

 

Referenční meze:

 

Věk od do Dolní ref. mez Horní ref. mez Jednotka Další údaje
0D 1M 11D <24,2 µkat/l
1M 11D 6M <13 µkat/l
6M 1R <11,2 µkat/l
1R 15R <9,25 µkat/l
15R 99R+ <7,68 µkat/l

 

Zdroj referenčních hodnot: NČLP

 

Pokyny k odběru:
Zabránit hemolýze, významně ovlivňuje výsledky.
Klinická informace:

Abstrakt

LD (laktátdehydrogenáza) je cytoplazmatický enzym, katalyzující reverzibilní oxidaci L‑laktátu na pyruvát. Vyskytuje se ve všech buňkách těla. Stanovení aktivity celkové LD není proto příliš specifické pro určité onemocnění. V séru se vyskytuje 5 izoenzymů, které jsou různou měrou charakteristické pro některé tkáně. Význam stanovení LD se snižuje vzhledem k nespecifitě, hlavními diagnostickými oblastmi zůstávají stavy spojené s rozpadem buněk například v rámci nádorových onemocnění nebo hemolytických anémií. Zvýšené hodnoty LD jsou u poškození jater a svalové tkáně. Dříve se využívalo stanovení celkové aktivity a poměru izoenzymů elektroforeticky při diagnostice akutního infarktu myokardu zachyceného v pozdější fázi, tento význam LD však vymizel.

Fyziologická variabilita

Vyšší aktivity nacházíme v dětství: zvýšené hodnoty u novorozenců v 1. měsíci po narození klesají, mezi 1. ‑ 3. rokem se nemění, mírně klesají ve 3. až 4. roce, od 16. až 18. roku se nemění. Sezónní vlivy: v létě je aktivita LD až o 20 % vyšší. Bezprostředně po jídle hodnoty klesají, při sníženém příjmu tuků bylo také pozorováno snížení aktivity. S rostoucí hmotností aktivita LD u mužů i žen roste. Aktivita enzymů je obecně nižší o 10 ‑ 15 % vleže.

V pupečníkové krvi nalézáme 2,7krát vyšší aktivitu, nejvíce je zastoupen izoenzym LD5 (na úkor LD1), jde o tzv. fetální typ LD. V těhotenství se aktivita LD nemění.

Hodnoty aktivity LD jeví také rasovou variabilitu, u černé populace jsou vyšší.

Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci

Zvýšené hodnoty aktivity LD v séru

1) onemocnění myokardu (charakteristické izoenzymy: LD1 a LD2)

·         akutní infarkt myokardu – ze stanovovaných enzymů stoupá nejpomaleji a aktivita zůstává zvýšená nejdéle, nástup za 6 ‑ 12 hodin po atace, maximum za 24 ‑ 60 hodin (až 8krát zvýšené hodnoty), návrat k normálu za 7 ‑ 15 dní, LD1/LD2 je větší než 1 (tj. opačný poměr než u zdravého člověka); obdobné je stanovení HBD

·         akutní nedostatečnost levého srdce – aktivita 10 až 20krát vyšší, zvýšení izoenzymů LD4 a LD5

2) poškození jater (izoenzymy LD4 a LD5)

·         intoxikace organickými rozpouštědly – aktivita může být zvýšena až 100krát, LD je vyšší než AST a ALT

·         akutní selhání jater – aktivita 10 až 20krát vyšší, jde o zvýšení izoenzymů LD4 a LD5 (LD/HBD = 2,0 ‑ 3,0), porovnání s dalšími enzymy: LD > AST > ALT > GMD

·         metastázy do jater – 5krát zvýšená aktivita, u primárního hepatomu zvýšení nebývá

·         hepatitida při infekční mononukleóze – přibližně 5krát zvýšená aktivita, LD pochází z monocytů (LD3), porovnání s dalšími enzymy: LD > ALT > AST > GMD

·         akutní virová hepatitida – hodnoty 2 až 3krát zvýšené (porovnání s dalšími enzymy: ALT > AST > LD > GMD)

·         cirhóza, obstrukční ikterus – hodnoty normální až 2krát zvýšené

3) krevní choroby

·         hemolytické anemie, megaloblastické anemie (aktivita zvýšena 10 i vícekrát, opačný poměr LD1/LD2)

·         hematologické malignity (př. akutní leukemie) aj. tumory – nespecifický indikátor, výše hladiny koreluje s objemem nádoru

5) ostatní

·         šok ‑ zvýšení všech izoenzymů

·         onemocnění svalů – zvýšení není tak výrazné jako u CK

·         infarkt plic – aktivita zvýšena 2 až 4krát, LD stoupá už v prvních 24 hodinách

·         onemocnění ledvin – tubulární nekróza, pyelonefritida, infarkt ledviny; zvýšení 2 i vícekrát

Přítomnost makroLD (komplexy LD s IgA, IgG nebo IgM) může celkovou aktivitu v séru zvyšovat i snižovat.

Omezení stanovení

Po odběru je nutné včasné oddělení séra od krevní sraženiny, jinak nacházíme falešně zvýšenou aktivitu (za 24 hodin nárůst o 2 %). Pozor na vyšší teplotu.

Stabilní 2 ‑ 3 dny při 25 °C, 4 dny při 4 °C, 4 týdny při ‑ 20 °C.

Hodnoty celkové LD a všech izoenzymů jsou v séru vyšší než v plazmě.

Laktátdehydrogenázu inhibuje oxalát, citrát, fluoridy aj. antikoagulancia.

Vadí rozsáhlá hemolýza (falešně vyšší výsledky).

Použití ve výpočtech a odvozených parametrech

LD/HBD

Aktivita hydroxybutyrátdehydrogenázy (HBD) odpovídá izoenzymům LD1 a LD2, které jsou charakteristické hlavně pro myokard a erytrocyty. Normální poměr je 1,38 ‑ 1,64. Snížené hodnoty (pod 1,30) nacházíme u infarktu myokardu, při intravazální hemolýze a u hemolýzy arteficiální. Zvýšené hodnoty (nad 1,64) bývají u hepatopatií.

LD/AST

Slouží hlavně k odlišení prehepatálního ikteru: poměr vyšší než 12 svědčí pro hemolytický ikterus.

LD1/LD2

Fyziologicky je v séru nejvíce zastoupen izoenzym LD2, normální hodnoty poměru LD1/LD2 jsou 0,5 ‑0,8. Při zvýšení na 0,82 ‑ 0,99 jde o podezření na infarkt myokardu (LD1 stoupá rychleji), hodnoty vyšší než 1 diagnózu IM potvrzují. Přetrvávající zvýšené hodnoty po prodělaném IM ukazují na možnost reinfarktu.

Použití pro klinické účely

Diferenciální diagnostika akutního infarktu myokardu – stanovení aktivity LD je vhodné k zachycení IM v pozdějším období (po 5 dnech, kdy je zvýšená aktivita CK a AST již normalizována). Nevýhodou je poměrně malé zvýšení aktivity proti normálu a nízká specifita pro IM. Vhodné je stanovení spektra izoenzymů (celková aktivita LD nemusí být vždy zvýšena, přesto mohou být přítomny změny v poměru izoenzymů).

Výrazně vyšší aktivita LD (a HBD) odlišuje akutní jaterní hypoxii od akutní virové hepatitidy, zvýšení LD je u selhání jater vyšší než zvýšení aminotransferáz.

Literatura

·         Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

·         Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9

·         Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3

·         Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5 

·         Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0

Autorské poznámky

Vladimíra Kvasnicová

 

Powered by BetterDocs