Laktátdehydrogenáza
Zkratka: | LD_S |
Jednotky: | µkat/l |
Princip stanovení: | Absorpční spektrofotometrie |
Materiál: | KREV |
Odběr do: | Plast se separačními granulemi |
Stabilita vzorku při 2 – 8° C | 3 d |
Dostupnost vyšetření: | Pondělí až pátek |
Odezva rutinní: | V den doručení (odpoledne) |
Odezva na statim: | Do 1 hodiny od doručení materiálu |
Příjem materiálu: | Laboratoř Krevního centra s.r.o. |
Nejistota stanovení: | 2.7% |
Referenční meze: |
Věk od | do | Dolní ref. mez | Horní ref. mez | Jednotka | Další údaje | |
0D | 1M 11D | <24,2 | µkat/l | |||
1M 11D | 6M | <13 | µkat/l | |||
6M | 1R | <11,2 | µkat/l | |||
1R | 15R | <9,25 | µkat/l | |||
15R | 99R+ | <7,68 | µkat/l |
Zdroj referenčních hodnot: | NČLP |
Pokyny k odběru: |
Zabránit hemolýze, významně ovlivňuje výsledky. |
Klinická informace: |
Abstrakt LD (laktátdehydrogenáza) je cytoplazmatický enzym, katalyzující reverzibilní oxidaci L‑laktátu na pyruvát. Vyskytuje se ve všech buňkách těla. Stanovení aktivity celkové LD není proto příliš specifické pro určité onemocnění. V séru se vyskytuje 5 izoenzymů, které jsou různou měrou charakteristické pro některé tkáně. Význam stanovení LD se snižuje vzhledem k nespecifitě, hlavními diagnostickými oblastmi zůstávají stavy spojené s rozpadem buněk například v rámci nádorových onemocnění nebo hemolytických anémií. Zvýšené hodnoty LD jsou u poškození jater a svalové tkáně. Dříve se využívalo stanovení celkové aktivity a poměru izoenzymů elektroforeticky při diagnostice akutního infarktu myokardu zachyceného v pozdější fázi, tento význam LD však vymizel. Fyziologická variabilita Vyšší aktivity nacházíme v dětství: zvýšené hodnoty u novorozenců v 1. měsíci po narození klesají, mezi 1. ‑ 3. rokem se nemění, mírně klesají ve 3. až 4. roce, od 16. až 18. roku se nemění. Sezónní vlivy: v létě je aktivita LD až o 20 % vyšší. Bezprostředně po jídle hodnoty klesají, při sníženém příjmu tuků bylo také pozorováno snížení aktivity. S rostoucí hmotností aktivita LD u mužů i žen roste. Aktivita enzymů je obecně nižší o 10 ‑ 15 % vleže. V pupečníkové krvi nalézáme 2,7krát vyšší aktivitu, nejvíce je zastoupen izoenzym LD5 (na úkor LD1), jde o tzv. fetální typ LD. V těhotenství se aktivita LD nemění. Hodnoty aktivity LD jeví také rasovou variabilitu, u černé populace jsou vyšší. Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci Zvýšené hodnoty aktivity LD v séru 1) onemocnění myokardu (charakteristické izoenzymy: LD1 a LD2) · akutní infarkt myokardu – ze stanovovaných enzymů stoupá nejpomaleji a aktivita zůstává zvýšená nejdéle, nástup za 6 ‑ 12 hodin po atace, maximum za 24 ‑ 60 hodin (až 8krát zvýšené hodnoty), návrat k normálu za 7 ‑ 15 dní, LD1/LD2 je větší než 1 (tj. opačný poměr než u zdravého člověka); obdobné je stanovení HBD · akutní nedostatečnost levého srdce – aktivita 10 až 20krát vyšší, zvýšení izoenzymů LD4 a LD5 2) poškození jater (izoenzymy LD4 a LD5) · intoxikace organickými rozpouštědly – aktivita může být zvýšena až 100krát, LD je vyšší než AST a ALT · akutní selhání jater – aktivita 10 až 20krát vyšší, jde o zvýšení izoenzymů LD4 a LD5 (LD/HBD = 2,0 ‑ 3,0), porovnání s dalšími enzymy: LD > AST > ALT > GMD · metastázy do jater – 5krát zvýšená aktivita, u primárního hepatomu zvýšení nebývá · hepatitida při infekční mononukleóze – přibližně 5krát zvýšená aktivita, LD pochází z monocytů (LD3), porovnání s dalšími enzymy: LD > ALT > AST > GMD · akutní virová hepatitida – hodnoty 2 až 3krát zvýšené (porovnání s dalšími enzymy: ALT > AST > LD > GMD) · cirhóza, obstrukční ikterus – hodnoty normální až 2krát zvýšené 3) krevní choroby · hemolytické anemie, megaloblastické anemie (aktivita zvýšena 10 i vícekrát, opačný poměr LD1/LD2) · hematologické malignity (př. akutní leukemie) aj. tumory – nespecifický indikátor, výše hladiny koreluje s objemem nádoru 5) ostatní · šok ‑ zvýšení všech izoenzymů · onemocnění svalů – zvýšení není tak výrazné jako u CK · infarkt plic – aktivita zvýšena 2 až 4krát, LD stoupá už v prvních 24 hodinách · onemocnění ledvin – tubulární nekróza, pyelonefritida, infarkt ledviny; zvýšení 2 i vícekrát Přítomnost makroLD (komplexy LD s IgA, IgG nebo IgM) může celkovou aktivitu v séru zvyšovat i snižovat. Omezení stanovení Po odběru je nutné včasné oddělení séra od krevní sraženiny, jinak nacházíme falešně zvýšenou aktivitu (za 24 hodin nárůst o 2 %). Pozor na vyšší teplotu. Stabilní 2 ‑ 3 dny při 25 °C, 4 dny při 4 °C, 4 týdny při ‑ 20 °C. Hodnoty celkové LD a všech izoenzymů jsou v séru vyšší než v plazmě. Laktátdehydrogenázu inhibuje oxalát, citrát, fluoridy aj. antikoagulancia. Vadí rozsáhlá hemolýza (falešně vyšší výsledky). Použití ve výpočtech a odvozených parametrech LD/HBD Aktivita hydroxybutyrátdehydrogenázy (HBD) odpovídá izoenzymům LD1 a LD2, které jsou charakteristické hlavně pro myokard a erytrocyty. Normální poměr je 1,38 ‑ 1,64. Snížené hodnoty (pod 1,30) nacházíme u infarktu myokardu, při intravazální hemolýze a u hemolýzy arteficiální. Zvýšené hodnoty (nad 1,64) bývají u hepatopatií. LD/AST Slouží hlavně k odlišení prehepatálního ikteru: poměr vyšší než 12 svědčí pro hemolytický ikterus. LD1/LD2 Fyziologicky je v séru nejvíce zastoupen izoenzym LD2, normální hodnoty poměru LD1/LD2 jsou 0,5 ‑0,8. Při zvýšení na 0,82 ‑ 0,99 jde o podezření na infarkt myokardu (LD1 stoupá rychleji), hodnoty vyšší než 1 diagnózu IM potvrzují. Přetrvávající zvýšené hodnoty po prodělaném IM ukazují na možnost reinfarktu. Použití pro klinické účely Diferenciální diagnostika akutního infarktu myokardu – stanovení aktivity LD je vhodné k zachycení IM v pozdějším období (po 5 dnech, kdy je zvýšená aktivita CK a AST již normalizována). Nevýhodou je poměrně malé zvýšení aktivity proti normálu a nízká specifita pro IM. Vhodné je stanovení spektra izoenzymů (celková aktivita LD nemusí být vždy zvýšena, přesto mohou být přítomny změny v poměru izoenzymů). Výrazně vyšší aktivita LD (a HBD) odlišuje akutní jaterní hypoxii od akutní virové hepatitidy, zvýšení LD je u selhání jater vyšší než zvýšení aminotransferáz. Literatura · Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5 · Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9 · Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3 · Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5 · Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0 Autorské poznámky Vladimíra Kvasnicová |
Pokyny pro pacienta:
Pokyny pro ambulance: