KLINICKÝ VÝZNAM

Gen BCR/ABL je molekulárním markerem pro chronickou myeloidní leukemii (CML) - tento gen se nachází asi u 95% případů a nemocní s CML bez tohoto genu se výrazně liší od těch, kteří mají gen BCR/ABL. Gen BCR/ABL se nachází asi u 5% dětských a 25% dospělých akutních lymfatických leukemií (ALL), kde přítomnost tohoto genu má prognostický význam. Gen BCR/ABL byl zjištěn i u malého procenta nemocných s AML a výjimečně byl popsán u lymfomů, mnohočetného myelomu a myelodysplastických syndromů (MDS), kde pravděpodobně tento gen vzniká až sekundárně. Sporná je přítomnost genu BCR/ABL u esenciálních trombocytémií.

Gen BCR/ABL vzniká při reciproké translokaci mezi chromozomy 9 a 22. Gen BCR se může při této translokaci lámat v intronech třech oblastí. Je to především v oblasti nazývané major (M) bcr, které je typické pro CML a 30 - 50% BCR/ABL-pozitivních ALL. Další oblast zlomů - tzv. minor (m) bcr, je typická pro ALL (častější je u dětských BCR/ABL-pozitivních ALL) a je výjimečná u CML. Třetí, zatím ne příliš četnou oblastí zlomů genu BCR, je tzv. micro (m) bcr. Ke zlomům v genu ABL dochází v 99% BCR/ABL-pozitivních případů na začátku tohoto genu před exonem a2. Velmi zřídka dochází ke zlomům v intronu mezi exony a2 a a3. V případě zlomů v oblasti major bcr nacházíme dvě molekulární varianty genu BCR/ABL, se spojením exonů genů BCR a ABL buď b2-a2 (dle paralelní nomenklatury e13-a2) nebo b3-a2 (e14-a2) a výjimečně b2-a3 (e13-a3) nebo b3-a3 (e14-a3). U některých nemocných nacházíme v důsledku alternativního sestřihu obě varianty tohoto genu, tedy b2-a2 i  b3-a2 (resp. e13-a2 i e14-a2). V případě zlomu v oblasti minor bcr vzniká spojení exonů e1-a2 (výjimečně e1-a3) a v oblasti micro pak c3-a2 (e19-a2).