Klinický význam

Hereditární hemochromatóza (HHC) je autosomálně recesivní onemocnění. Hlavní charakteristikou je zvýšené vstřebávání železa ve střevě, což vede k přetížení parenchymových buněk. Hemochromatóza je způsobena mutací HFE genu, jehož produkt má vliv na udržení přiměřených zásob železa v organismu.

V bělošské populaci je rozšířená majoritní mutace C282Y (c.845G>A). vyskytuje se u 80 ‑ 90% pacientů západo-, středo- či severoevropského původu. Důsledkem záměny nukleotidu G na A v pozici 845 je substituce cysteinu tyrosinem v poloze 282 proteinu.

Další mutace uplatňující se v patogenezi hereditární hemachromatózy je mutace H63D (c.187C>G)., která se vyskytuje převážně v jihoevropské populaci. Je podmíněna záměnou C na G v pozici 187, jejímž důsledkem je náhrada histidinu kyselinou asparagovou v pozici 63 HFE proteinu. V případě HFE proteinu vznikajícího přepisem mutované alely H63D dochází k normální vazbě s beta-2-mikroglobulinem a transportu na membránu. Mutovaný protein však ztrácí schopnost ovlivnit afinitu TFR (transmembránový receptor) k transferinu (Fe-transportní protein).